Dětská skupina je věkově smíšená. Všeobecně je tato věková smíšenost dětí od dvou do šesti let považována za přirozenější prostředí, pro děti prostředí více podobné rodinnému. Děti se takto mohou v mnohém přirozeněji rozvíjet. Mladší děti čerpají z chování a jednání dětí starších. Mohou si takto mnoho věcí společně vyzkoušet nebo vypozorovat. Mladší děti se pod vlivem starších snáze adaptují, rychleji se učí a osvojují hygienické návyky, také mnohé z řečových projevů. Starší děti jsou si automaticky vědomy své důležitosti ve skupině. Prožívají uznání mladších a pedagoga při pomoci. Přirozeným způsobem zažívají odpovědnost za sebe i za druhé.

Nosný prvek a zároveň nezbytný pro období předškolního věku je rytmus a řád, dodávající dítěti pocit jistoty, bezpečí a zakořeněnosti. U nás se děti setkávají s nejrůznějšími rituály v průběhu celého dne, které vychází jak z věkových, tak i z individuálních potřeb a zvláštností dítěte. Rituálnost v průběhu dne může dítěti napomoci při snadnější adaptaci na její prostředí a kolektiv. 

Jak to u nás probíhá během dne?

7:00 – 8:30 zahájení provozu, scházení dětí, volná hra, práce s pomůckou

8:30 - 9:00 ukončení přijímání dětí, úklid, hygiena, svačinka

9:00 - 9:30 ranní kruh (ranní přivítací rituály, básnička, jednoduchá automasáž, prstové hry, zpívání, hádanky, říkanky, pohybové hry, dramatizace dle prožívaného období)

9:30 - 10:00  výtvarné činnosti

10:10 - 11:30 procházka, pobyt na zahradě

11:30 - 12:00 oběd, vyzvedávání dětí

12:00 - 12:30 hygiena, převlékání, čtení pohádek/příběhů

12:30 - 14:00 odpočinek

14:00 - 14:30 hygiena, svačina

14:30 - 15:30 volná hra, pobyt venku,  rozcházení domů, ukončení provozu

Jednotlivé rituály jdou ruku v ruce s činnostmi rytmu dne a týdne. Od rána, kdy se děti pomalu scházejí, si hrají v herně a je jim dopřána míra svobody, s čím a jak chtějí pracovat. Nebo tvoří dle libosti u stolečku, koberečcích, případně ti, kteří chtějí, mohou pracovat již od rána na připravené společné činnosti. Nejmenší odkoukají mnohé z práce starších a starší pro změnu mnohdy sami od sebe pomáhají svým mladším kamarádům, když potřebují. Před koncem hry se ozve zazvonění, jako signál, kdy mají pomalu dokončit právě rozdělanou práci. Za chvíli zazvoní zvonek podruhé s výzvou, že je čas uklízet. Stavby, které děti nechtějí bourat, si mohou nechat do dalších dní, ty pak buďto zbourají nebo přestaví. 

Po úklidu si každý připraví prostírání s nádobím ke svačince a poté si sedají do ranního kruhu, který je týden od týdne zaměřen na zajímavá témata k povídání (například vesmír, panovníci českých zemí, lidé na zemi, zajímavé státy atd.). Nechybí básničky, zpěv, pohybové a výtvarné aktivity vázané k tématu.

Následuje pobyt venku, často na zahradě, procházka do lesa nebo do parku. V přírodě se snažíme trávit co nejvíce času, kam také směřujeme většinu činností.  Mohou zde přirozeným způsobem zapojit co nejvíce smyslů, skrze které se zdravě rozvíjí jejich celá osobnost. Děti tak mohou vnímat proměňující se okolí vlivem ročních dob, a takto přicházet do bezprostředního kontaktu s přírodou. Za materiál vhodný ke hře se považuje suché listí, hlína, odřezky dřeva. Pečují o své rostliny, hmyz, prostě mají stále co na práci. Důmyslně a lidsky utvořený prostor, vnitřní i venkovní, si zaslouží náležitou péči. K tomu je potřeba děti citlivě vést, vychovávat a to opět skrze náš vlastní příklad. 

Po pobytu venku následuje oběd a příprava k odpočinku. Většinou má každé dítě jinou potřebu spánku, snažíme se proto dbát na jejich jednotlivé potřeby. Oblíbené je poslouchání čtené pohádky či příběhů. 

Po odpolední svačině nastává postupné loučení s dětmi a těšení se na další společné zážitky.