Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den v Zahradě

Dětská skupinka je věkově smíšená. Všeobecně je tato věková smíšenost dětí od dvou do šesti let považována za přirozenější prostředí, pro děti prostředí více podobné rodinnému. Děti se takto mohou v mnohém přirozeněji rozvíjet. Mladší děti čerpají z chování a jednání dětí starších. Mohou si takto mnoho věcí společně vyzkoušet nebo vypozorovat. Mladší děti se pod vlivem starších snáze adaptují, rychleji se učí a osvojují hygienické návyky, také mnohé z řečových projevů. Starší děti jsou si automaticky vědomy své důležitosti ve skupině. Prožívají uznání mladších a pedagoga při pomoci. Přirozeným způsobem zažívají odpovědnost za sebe i za druhé.

 

Velkou výhodou takového kolektivu je možnost zapojení dětí se speciálně vzdělávacími potřebami. S dětmi můžeme pravidelně a cíleně pracovat na základě speciálně pedagogických metod a logopedických cvičení a snažit se tak zmenšit jejich obtíže a dopomoci jim v dalším postupném vývoji v jakékoliv oblasti (řeč, jemná motorika, grafomotorika, zrakové a sluchové vnímání, …). Navíc můžeme nabídnout i individuální péči se speciálním pedagogem - logopedem. 

 

Nosný prvek a zároveň nezbytný pro období předškolního věku je rytmus a řád, dodávající dítěti pocit jistoty, bezpečí a zakořeněnosti. Rytmus a řád působí především na oblast nevědomí dítěte. V dětské skupince Zahrada se můžeme setkat s nejrůznějšími rituály v průběhu celého dne. Vychází jak z věkových, tak i z individuálních potřeb a zvláštností dítěte. Rituálnost v průběhu dne může dítěti napomoci při snadnější adaptaci na její prostředí a kolektiv. 

 

Jak to u nás probíhá během dne?

7:00 – 8:30 Scházení dětí, volná hra, práce s pomůckou, činnost dle rytmu týdne

8:30 Ukončení přijímání dětí, úklid, hygiena, svačinka

9:00 - 9:30 Ranní kruh (přivítání se skřítkem, básnička, jednoduchá automasáž, prstové hry, zpívání, hádanky, říkanky, pohybové hry, dramatizace dle prožívaného období) a činnosti dle rytmu týdne, rytmu měsíce a roku

9:30 - 11:15  Pobyt na zahradě, vycházky

11:15 Rituál se skřítkem Vítkem

11:30 - 12:30 Oběd, hygiena, příprava na odpočinek

12:30 - 14:00 Odpočinek

14:00 - 14:30 Hygiena, svačina

14:30 – 15:30 Volná hra, práce s pomůckou, dodělávky činností, rozcházení domů

Jednotlivé rituály jdou ruku v ruce s činnostmi rytmu dne a týdne. Od rána, kdy se děti pomalu scházejí, si hrají v herně a je jim dopřána míra svobody, s čím a jak chtějí pracovat. Nebo tvoří dle libosti u stolečku, koberečcích, případně ti, kteří chtějí, mohou pracovat již od rána na připravené společné činnosti. Nejmenší odkoukají mnohé z práce starších a starší pro změnu mnohdy sami od sebe pomáhají svým mladším kamarádům, když potřebují. Před koncem hry se ozve zazvonění, jako signál, kdy mají pomalu dokončit právě rozdělanou práci. Za chvíli zazvoní zvonek podruhé s výzvou, že je čas uklízet. Stavby, které děti nechtějí bourat, si mohou nechat do dalších dní, ty pak buďto zbourají nebo přestaví. 

Po úklidu si každý připraví prostírání s nádobím ke svačince a poté si sedají do ranního kruhu, kde se přivítají se skřítkem a přivítací říkankou: „Dobré ráno, dobrý den, ať je Vám hezky po celý den.“ V rytmu téhle říkanky jedno dítě spolu se skřítkem pohladí nos každého skřítčí tlapičkou. Následuje rituál přivítání „Dobrý den“, za doprovodu pohybů říkají říkanku: „Dobrý den slunce, dobrý den Země, dobrý den kameny, rostliny a stromy, Dobrý den zvířátka, ovečky a ptáci, co v povětří létáte, rybky co ve vodě plavete a vlnky děláte. Malé vlnky, velké vlny. Dobrý den ty, dobrý den já.“ (teď společně zpívají) „A kdo tady s námi není, tomu pošlem pozdravení. Dobrý den, dobrý den, ať je krásný celý den.“ Poté se většinou učí nebo opakují říkanky, písničky k ročnímu období, případně slavnosti. Jakmile je činnost u konce, po rozpočitadle nebo nějaké slovní hříčce, děti provedou hygienu (wc, mytí rukou), vrátí se zpět do kruhu a následuje závěrečný rituál ranního kruhu „Roztírání olejíčku“. Poté děti sedí připraveny s dlaněmi vzhůru na kolenou a určené dítě roztírá olejíček ostatním za doprovodu říkanky: „Nastavíme ruce, dlaně, olejíček dáme na ně, máznu sem a máznu tobě, dej si obě ruce k sobě. Ruce, prsty, dlaně, olej patří na ně.“ To se opakuje dokola, dokud nemají všichni kapku olejíčku na každé dlani. A pokračuje říkanka: „Šup sem, šup tam roztíráme, ať v nich velkou sílu máme, nahoru a zase dolů, hrají si dvě ruce spolu. Nakonec se obejmou, pěkně jemné, hladké jsou a voňavé.“ Pak následuje společná činnost podle rytmu týdne a ostatní činnosti podle rytmu dne (viz harmonogram).

A pobyt venku, často na zahradě, procházka do lesa nebo do parku. V přírodě se snažíme trávit co nejvíce času, kam také směřujeme většinu činností.  Mohou zde přirozeným způsobem zapojit co nejvíce smyslů, skrze které se zdravě rozvíjí jejich celá osobnost. Děti tak mohou vnímat proměňující se okolí vlivem ročních dob, a takto přicházet do bezprostředního kontaktu s přírodou. Za materiál vhodný ke hře se považuje suché listí, hlína, odřezky dřeva. Pečují o své rostliny, hmyz, prostě mají stále co na práci. Důmyslně a lidsky utvořený prostor, vnitřní i venkovní, si zaslouží náležitou péči. K tomu je potřeba děti citlivě vést, vychovávat a to opět skrze náš vlastní příklad. Věci (hračky, pomůcky ke hře v herně, na pískovišti, atd.) v prostoru by měly mít své pevné místo, aby se dítě mohlo spolehnout, že je najde vždy na určeném místě. Role pedagoga je v tomto směru nezastupitelná. Důsledně vede děti, aby věci dávaly na své místo, a např. při úklidu direktivně nerozděluje úkoly, kdo co má uklidit, ale spíše uklízí vše společně s dětmi. Je to zaručený způsob, jak docílí důsledného úklidu bez dalekosáhlého vysvětlování. I ty děti, které si zrovna nehrály s hračkami, najednou přiloží ruku k dílu, protože dění kolem je nenechá nečině přihlížet.

Po příchodu dětí z venku, se sejdou opět v kruhu v herně, kde je vše připraveno pro pohádkový rituál. Pohádku do třídy přinese skřítek vždy v pondělí po pobytu venku společně se svícnem na dřevěné podložce. Pohádková říkanka předchází samotnému vyprávění: „Ťuky, ťuky na vrátka, začíná nám pohádka. A ty, svíčko, posviť nám, ke všem našim pohádkám. Pohádko, pohádko, přileť k nám, já už tě, pohádko, poslouchám.“ Zazvoní zvoneček a začíná vyprávění. Pohádka je každý den v týdnu stejná. Tento, jen možná z našeho pohledu dospělých, zdánlivý stereotyp, v dětských očích každodenně probouzí úžas nad děním v pohádce. Na závěr si společně zazpívají písničku: „Na shledanou, na shledanou, každý z nás je rád, že si zítra budeme hrát.“

Poté jdou děti ke stolu, obědu předchází polední průpověď před jídlem taktéž doprovázenou jednoduchými pohyby. Zní: „Byla jedna sestřička a ta měla bratříčka. U jednoho stolu, sedávali spolu. Za ruce se chytili, dobrou chuť si popřáli. Dobrou chuť.“ Poté vše pokračuje v rytmu dne. Odpolední program je už volnější.

Zpívání je součástí běžných činností během celého dne. Zpívá se při práci, v ranním kruhu, pečení, zahradničení… Pohybové aktivity jsou realizovány skrze procházky, práci na zahradě, cviky jógy. Waldorfská pedagogika klade totiž důraz na přirozený pohyb dítěte v rámci běžných každodenních činností tak, aby mohl být vyjádřením individuality každého jednotlivého dítěte a mohl zohledňovat i jeho momentální aktuální životní situaci a pohodu. Volná hra, práce s pomůckou je dobou, kdy má dítě k dispozici dostatečný prostor, dostatečně dlouhou dobu a dostatek podnětů zejména ve formě montessori pomůcek a dalších „hraček“ z přírodních materiálů. V programu je zařazena hned ráno po příchodu dětí do skupiny a odpoledne po odpočinku a svačině. Pedagog do hry nezasahuje, pouze je-li nějakým způsobem ohrožena bezpečnost některého dítěte.

Rytmus týdne:

PONDĚLÍ

Jednou z pravidelných činností je malování akvarelovými barvami. Tato technika má terapeutickou funkci, která spočívá ve specifickém způsobu práce s barvami. Může kompenzovat únavu u dítěte, podporovat jeho koncentraci. Způsob práce spočívá v zapouštění speciálních waldorfských akvarelových barev tlustým štětcem do vlhkého podkladu (akvarelový papír a voda). Díky tomuto podkladu nelze docílit ostrých hran a kontur, které by fantazii dítěte mohly určitým způsobem svazovat. Technika práce se dětem nevysvětluje, vše si osvojují skrze nápodobu tety, která maluje s nimi.

Pro děti je tato činnost spíše hrou s barvami, podněcující jejich fantazii, než klasickým malováním, na které jsme v mateřských školách zvyklí. Volba barvy vychází ze třech základních barev (žlutá, modrá, červená), které nemohou vzniknout smícháním, jsou předem dané a následně se jejich kombinace volí podle probíhajícího ročního období, např. na jaře malují pouze s modrou a žlutou, na základě jejich zapuštění do vlhkého podkladu děti zjistí, že tvoří spojením těchto dvou barev, barvu třetí – zelenou. Jde tedy o bezpředmětnou malbu, na jejímž základě děti objevují možnosti a kvality konkrétních barev. Je to činnost ve své podstatě velmi jednoduchá, avšak bohatá na prožitek.

 

ÚTERÝ

Jeden den je také vyhrazen práci s potravinou - pečení. Pečou se buchty, müsli, racio sušenky, záviny, koláče s využitím sezónních surovin, chleba nebo zvykoslovné pečivo, vztahující se konkrétnímu svátku, prožívanou slavností. Svou zvláštní atmosféru má pečení chleba, kterého se účastní všechny děti. Společně s tetou zadělají ráno na těsto a poté za doprovodu písní a říkadel vypracují malé bochánky. Konkrétně toto pečení je pro ně velkou událostí. Je jim dopřán zážitek. Děti mají možnost zažít to, co předchází procesu vzniku chleba, který je běžně k dostání v obchodech.

 

STŘEDA

Další z možných činností je modelování z barevného včelího vosku. Při této činnosti dítě přichází do kontaktu s velmi příjemným, voňavým pracovním materiálem. K tomu, aby dítě z včelího vosku vytvořilo nějaký tvar, musí do něj vložit patřičné úsilí, dostatečně se koncentrovat a předat mu část svého tepla. Jedině tak je vosk schopný tvaru. Dětem je tak dopřáno zakusit schopnost „dát tvar beztvarému“. Po ukončení činnosti děti pochválíme, ale vyvarujeme se hodnocení či srovnávání konkrétních výrobků.

Modelování z ekologické modelíny, je oblíbenou činností spojenou se samotnou výrobou modelíny, kterou děti zpracují jakkoli podle své fantazie.

 

ČTVRTEK

Práce s přírodninou, skládání z papíru, rukodělné činnosti rozvíjející koncentraci, zručnost (lepení, stříhání, skládání papíru, poznávání rozličných materiálu). Tyto činnosti se snaží zapojovat většinu smyslů dítěte (čich, hmat, sluch, chuť, zrak) pro úplnost prožitku z činnosti. Hotové výrobky si děti většinou odnášejí domů.

 

PÁTEK

Jedná se o den vyhrazen pro delší procházky, výlety, navštěvování farmy se zvířaty, v zimním období saunování.

Navíc jsou neustále k dispozici voskové bločky ke kreslení. Jsou to voskové pastely s širokou měkkou stopou, které na výkrese nezanechávají ostré kontury. Při této tvorbě se doporučuje, aby učitelka dala na sebe několik výkresů, nebo pod výkres měkkou podložku, aby děti mohly kreslit do měkkého podkladu.